2. 9. 2020

Interview, které vyšlo v čísle 12/2003 časopisu DOTEK

Od chopper

Interview, které vyšlo v čísle 12/2003 časopisu DOTEK

ptali se Josef Šťastný a Jiří Škuba

 Š: Co Vás přivedlo do Prahy?
B: Božské Já.
Š: Máte, nebo jste měl občanské povolání?
B: Byl jsem učitelem ve škole. Nyní jsem na penzi.
Š: Žijete rodinným životem?
B: Ano. Mám ženu, tři dcery a syna.
Š: Jaká byla Vaše cesta k duchovní realizaci?
B: Vzdal jsem se svých tužeb a z celého srdce se odevzdal.
Š: Měl jste svého gurua? Pokud ano, v kolika letech jste se s ním setkal?
B: a) Ano. Mám gurua. Guru může nebo nemusí mít tělo. Mým guruem je Ramana Maharshi.
b) Když mi bylo 27 let, dostal jsem jeho požehnání.
Š: Ve svých promluvách vzpomínáte indického mudrce Ramanu Maharišiho. Proč právě jeho?
B: Skrze Ramanu Maharišiho mám trvalý klid. Dále jsem rozpoznal, že všechny realizované bytosti jsou stejné. Dotazování „Kdo jsem já?“ odstraňuje ego přímo.
Š: Mohl byste charakterizovat podstatu Vašeho učení? (krátká cesta).
B: Buďte vždy v klidu. Ptejte se „Kdo jsem já?“.
Š: Postavení a zařazení této metody v systému známých duchovních cest. Jak, kdy a pro koho je tento způsob realizace vhodný.
B: Toto je přímá metoda na odstranění ega. Je vhodná v čase nepřítomnosti tendencí a pro klidné lidi.
Š: Proč je třeba vydávat se na duchovní cestu? Nestačí být jen dobrým člověkem, podle všeobecně uznávaných pravidel?
B: a) Abychom měli trvalý klid. b) Dobro je výtvorem ega. Jen Bůh zná dobro.
Š: Je možné tuto cestu sladit s v podstatě pozitivními lidskými postoji – láskou k jinému člověku, ženě, dětem, obdivem ke kráse přírody?
B: Je to možné pouze skrze klid. Klid je skutečná láska.
Š: Zdá se, jakoby v zemích Evropy stoupala potřeba duchovního života, posily, hledání dalších cest, na kterou nedokážou zde zavedené církve reagovat Je to jen reakce na bezduchý životní styl spotřební společnosti, nebo je v tom víc?
B: Bůh všechno ví. Spása je možná pro všechny.
Š: Většina praktikujících začátečníků se musí vlastně prostřednictvím svého ega téhle své domnělé jsoucnosti zbavit. Jak je to vlastně možné? V Čechách se říká, že si kapři nevypustí svůj rybník. Není to ten případ?
B: a) Milost odstraňuje ego. Ten, kdo praktikuje má milost. Bez Boží milosti by nikdy nepraktikoval. Milosti není možné porozumět skrze ego.
b) Ego nelze odstranit egem.
Š: Proč není člověk rovnou dokonalejší? Proč musí tolik trpět?
B: Kvůli tendencím a touhám.
Š: Evropská duchovní tradice hovoří o ztraceném ráji, ze kterého byli Adam s Evou po spáchání dědičného hříchu vyhnáni. Co myslíte, že se v ráji vlastně stalo a co tehdy člověk ztratil?
B: Při ztotožnění s tělem povstalo ego. Přišli hned o božské vědomí. Od té chvíle žili s egem. Proto ego nezná ráj.
Š: Zdá se , že v zemích jako je Indie jsou i chudí lidé veselejší než lidé v Evropě, kterým by ke spokojenosti ve hmotném smyslu nemělo nic chybět. Jaké je Vaše vysvětlení?
B: Všichni Indové věří v Boha. I chudobu považují za Boží dar.
Š: Dá se karmické určení nebo zatížení přenášet také na jednotlivé národy, nebo platí jen v individuálních případech a osudech?
B: Bůh vládne všemu podle karmy. Lidem i národům.
Š: Je možné srovnat přístup posluchačů resp. Žáků v Indii, jiných zemích a v Čechách?
B: Indové dávají přednost věcem nemateriálním. Lidé v jiných zemích dávají přednost věcem materiálním.
Š: Je Vám někdy smutno či máte zlost? Pakliže ano, jak to řešíte?
B: Smutek nebo zlost jsou pouze v mysli. Uvnitř není žádná vazba.
Pokud je kdokoliv připoután k těmto pocitům – okamžitě ať se zeptá „Kdo jsem já?“.
Š: Co je smyslem lidského života?
B: Realizace Já, jinými slovy – trvalý vnitřní klid.
Š: Říká se, že Bůh vše vidí. Dívá se tedy na nás, a nebo spíše skrze nás, tedy naším prostřednictvím? Jenže pak bychom nebyli žádnými prostředníky, ale Bohem samotným. Co Vy na to?
B: Ano, vidí vše.
Š: Co je podle Vašeho názoru náboženství?
B: Náboženství je jen věcí mysli, ale mysl není náboženství.
Š: Ne každý má to štěstí, aby na sobě mohl pracovat pod vedením skutečného gurua, tedy plně realizovaného člověka. Dokonce se dá říct, že je jen hrstka těch šťastných, kteří se s ním ve svém životě setkají. Měl byste radu pro ty ostatní?
B: Rada zní – každý může poznat gurua. Je to věc času.
Š: Pokud jde o literaturu, doporučil byste nějakou těm, kteří začínají cítit nespokojenost se sebou samými a s obecně uznávanými hodnotami?
B: Je vhodné číst Bhagavadgítu.
Š: V čem vidíte šanci na řešení ozbrojených konfliktů ve světě? Myslíte, že se dá v dohledné době nějak zastavit drancování přírody, které začíná ohrožovat život na zemi?
B: Skrze pochopení sobectví.
Š: Jak na Vás působí lidé v naší zemi? Prošel jste se po Praze?
B: Nesetkal jsem se s mnoha lidmi. Prošel jsem pár ulic.
Š: Znáte nějakou osobnost z České historie, nebo současnou, která by Vás zaujala, ať už v kultuře, vědě, či politice ?
B: Ne.
Š: Vycházíme z předpokladu, že jako rodilý Ind jste Hinduista. Je tahle domněnka správná?
B: Ano, jsem hinduista.
Š: Jaký význam přikládáte praktikování náboženských rituálů?
B: Rituály jsou důležité.
Š: Co byste poradil těm z nás, kteří Vašemu učení nerozumí a chtěli by ho lépe pochopit?
B: Buďte klidní.
Š: Co je to vlastně meditace? Dost lidí říká že meditují a třeba to tak není, možná jenom tak sní, nebo se o něco snaží.
B: Vlastní meditace je odstranění všech myšlenek.
Š: Doporučujete nějakou určitou meditační pozici?
B: Snadnou pozici.
Š: Kolik času denně je podle Vás nezbytné meditaci věnovat?
B: Dokud nemáme klid, je třeba meditovat.
Š: Proč máme strach ze smrti?
B: Protože se ztotožňujeme s tělem.
Š: Co je to smrt?
B: Smrt je jen myšlenka.
Š: Mohl byste nám něco říct o svém působení doma v Indii? Řečeno naší terminologií, jste duchovní mistr, tedy plně realizovaný člověk, který nám ostatním pomáhá pochopit smysl našeho života.
Máte doma v Indii ašrám, ve kterém by za Vámi mohli přicházet lidé, oddaní hledání tohoto smyslu?
Mohl byste na toto téma pohovořit?
B: Aktivity mého ašrámu zahrnují: poskytování jídla chudým; kulturní pořady, jako například klasický tanec a bhadžany; přednášky pozvaných hostů; pomoc zklamaným lidem a lidem s rodinnými problémy; poskytování přístřeší a jídla jakýmkoliv hostům – sádhuům, chudým lidem a návštěvám.
Mým cílem je postavit na půdě ašrámu školu pro tělesně postižené děti, školu pro chudé děti a sirotky, a dále domov pro staré lidi.
Přednáším na rozličných místech o meditaci, dotazování po Já a o tom, jak žít život šťastně a v klidu.
Š: Během svého třítýdenního pobytu u nás v Čechách se měl možnost s Vámi setkat každý, kdo o to projevil zájem. (Pokud měl ovšem to štěstí, že se o Vás dozvěděl). 2x denně za vámi lidé přicházeli do domu manželů Jany Paulové a Milana Svobody v Jílovišti u Prahy, kde jste byl soukromým hostem a také jste svoje učení předával na přednášce v pražském Budhistickém centru a tři středy po sobě jste byl také hostem v přednáškovém sále nakladatelství AVATAR, které je známo v souvislosti s činností manželů Eduarda a Míly Tomášových.
V obou případech se jedná víceméně o komorní prostředí malých prostor a zvláště v AVATARU bylo vždy „narváno“
Myslíte, že byste v dohledné budoucnosti na tuhle svojí pražskou činnost mohl navázat další návštěvou? Případně, budou-li příznivé okolnosti, vracet se k nám častěji?
Zájem o setkání s Vámi se stále zvětšuje, tak, jak se o Vás lidé postupně dozvídají, ale Vy zítra odjíždíte aby jste pokračoval ve svojí službě na „domácí půdě“ ve svém indickém ašrámu a jistě nejen v něm.
B: Chci přijet.